Jak sdílet elektřinu v ČR

Sdílení elektřiny dává smysl například ve chvíli, kdy již vlastníte zdroj energie a vznikají vám přebytky, které odtékají do distribuční sítě. Tyto přetoky často nejsou příliš výhodné, protože výkupní cena energie bývá nízká a v některých případech může být dokonce i záporná.

Právě z tohoto důvodu vznikají různé formy komunitního sdílení energie, jako je aktivní zákazník, energetické společenství nebo společenství pro obnovitelné zdroje energie. Jejich cílem je efektivně využívat vyrobenou energii a sdílet ji mezi jednotlivými členy komunity.

Výhodou je také možnost nastavit si vlastní podmínky sdílení a cenu, za kterou bude energie ostatním členům poskytována. Díky tomu lze energii využít efektivněji a zároveň snížit ztráty spojené s nevýhodnými přetoky do sítě.

Sdílení energie však není určeno pouze pro vlastníky fotovoltaických elektráren nebo jiných zdrojů energie. Do energetického společenství se mohou zapojit i lidé, kteří vlastní zdroj nemají. Mohou se stát členy společenství a odebírat sdílenou energii od ostatních členů, což může pomoci snížit jejich náklady na energie.

Princip sdílení elektřiny je jednodušší, než se může na první pohled zdát. Vyrobená energie fyzicky stále proudí běžnou distribuční sítí, virtuálně se však rozděluje mezi jednotlivé účastníky sdílení. Toto rozdělení určují takzvané alokační klíče, které stanovují, jaká část vyrobené energie připadne konkrétním členům společenství.

Alokační klíče se nastavují procentuálně podle toho, komu a v jakém poměru chcete energii sdílet. Díky tomu lze výrobu efektivně rozdělit mezi více odběrných míst podle jejich reálné spotřeby.

Představme si například situaci, kdy vyrábíte elektřinu pomocí fotovoltaické elektrárny na rodinném domě a část vyrobené energie vám zůstává nevyužitá. Rozhodnete se proto sdílet přebytky s rodiči, kteří žijí také v domě, a se sestrou, která vlastní chatu. Protože rodiče tráví doma více času a jejich spotřeba odpovídá době, kdy fotovoltaika vyrábí nejvíce energie, nastavíte jim vyšší podíl sdílení. Naopak sestra využívá chatu převážně o víkendech, a proto jí přidělíte menší část energie. Alokační klíče tak mohou být například nastaveny na 70 % pro rodiče a 30 % pro sestru.

Aby bylo možné elektřinu tímto způsobem sdílet, je nejprve nutné registrovat se u Elektroenergetického datového centra (EDC). Pokud sdílíte energii v menší skupině do 11 EAN kódů, fungujete v režimu aktivního zákazníka. V rámci registrace následně nastavíte právě alokační klíče, podle kterých se bude energie mezi jednotlivé členy rozdělovat.

Celý proces sdílení je řízen a evidován pomocí dat o výrobě a spotřebě energie. Na fungování systému se podílí několik důležitých institucí. Energetický regulační úřad (ERÚ) stanovuje pravidla trhu a dohlíží na jejich dodržování. Operátor trhu s elektřinou (OTE), zajišťuje sběr a zpracování dat o výrobě a spotřebě energie. Důležitým nástrojem je také PVGIS (Photovoltaic Geographical Information System), který slouží například k odhadům výroby fotovoltaických elektráren na základě lokality, orientace panelů a dalších parametrů. Díky tomu lze přesně určit, kolik energie bylo vyrobeno, komu byla sdílena a kdo ji skutečně spotřeboval.

Sdílení elektřiny v České republice může probíhat několika různými způsoby. Každý model je vhodný pro jiný typ využití a liší se počtem zapojených účastníků, pravidly fungování i možnostmi sdílení energie.

Jednou z nejčastějších forem je energetické společenství . To tvoří skupina více subjektů, například obcí, firem, domácností nebo bytových domů, které společně vyrábějí a sdílejí energii. Tento model je vhodný především pro větší projekty, kde se do sdílení zapojuje více odběrných míst a více účastníků zároveň. Energetická společenství umožňují efektivněji využívat lokálně vyrobenou energii a lépe optimalizovat její spotřebu.

Další možností je aktivní zákazník. V tomto případě jde nejčastěji o jednotlivce nebo firmu, která sdílí energii mezi svými vlastními odběrnými místy. Typickým příkladem může být sdílení elektřiny mezi rodinným domem a chatou nebo mezi několika provozovnami jedné společnosti. Tento model je vhodný především pro menší skupiny do 11 EAN kódů a představuje jednodušší formu sdílení energie.

Specifickou variantou je také sdílení elektřiny v bytových domech. Nejčastěji funguje tak, že bytový dům využívá společný zdroj energie, například fotovoltaickou elektrárnu umístěnou na střeše domu, a vyrobená energie se následně rozděluje mezi jednotlivé byty podle nastavených pravidel. Tento způsob umožňuje obyvatelům bytových domů efektivně využívat společně vyrobenou energii a snižovat náklady na elektřinu.

Další kategorié jsou společenství pro obnovitelné zdroje energie. Na rozdíl od běžného energetického společenství zde platí podmínka, že sdílená energie musí pocházet z obnovitelných zdrojů, například z fotovoltaických nebo větrných elektráren. Zároveň nejde pouze o sdílení elektřiny — sdílet lze i jiné druhy energie vyrobené z obnovitelných zdrojů.

Tento model má oproti klasickému energetickému společenství také několik odlišných pravidel. Důležitý rozdíl je například v hlasovacích právech a ve struktuře členů. Společenství pro obnovitelné zdroje energie je zaměřeno především na menší lokální účastníky, jako jsou domácnosti, obce nebo malé a střední podniky. Cílem je především podpora lokální, udržitelné a komunitně řízené energetiky.

V českém prostředí zatím navíc nejsou společenství pro obnovitelné zdroje energie tak rozšířená jako klasická energetická společenství nebo režim aktivního zákazníka. Důvodem je mimo jiné i současné legislativní nastavení, které je více zaměřeno právě na energetická společenství a aktivní zákazníky. Model společenství pro obnovitelné zdroje je zároveň specifičtější a pracuje s přísnějšími pravidly týkajícími se typu sdílené energie i struktury členů.

Pokud si v některé části nejste jistí, potřebujete více informací nebo byste uvítali pomoc s nastavením, neváhejte nás kontaktovat. Rádi vám vše vysvětlíme a pomůžeme najít řešení, které bude dávat smysl právě pro vás.